Město bylo založeno roku 734 pr.n l. korinťanem Chersikratem na území dnešního poloostrova Kanoni. Toto město zde existovalo téměř celých 1300 let, až do roku 541, kdy bylo zničeno východogótským vůdcem Totilou. Město se rozkládalo téměř po celém poloostrově, na severu, částečně na jihu a zřejmě také v západní části bylo ohraničeno mšstkou zdí. Městu náležely tři přístavy – vojenský v místě dnešního letiště, Alkinoúv na severu od města a posledním a nejvzdálenějším byl přístav obchodní u dnešní Staré pevnosti. Naproti vchodu do paláce Mon Repos byla městská tržnice, Akropole se zřejmě nacházela na řadě kopců Analypsis.
Po zničení města Totilou bylo město opět budováno. První opevnění bylo postaveno roku 730 na příkaz byzantského císaře Leo III. Mimo poloostrov stálo v té době pouze několik nevýznamných budov. K většímu rozvoji města dochází az ve 2. pol. 15. stol., nyní již z prostredků Benátské republiky. Kerkyře vévodily dva mohutné hrady, mezi nimiž se tyčila honosná bazilika a celé město obklopovaly hradby. Avšak pravý stavební rozkvět zaznamenalo Corfu ve 2. pol. 16. stol., kdy se město rozrostlo až za hranice, v této době již příliš malého poloostrova. Za neustále vzrůstající turecké hrozby a ztráty území na Peloponesu začali Benátčané roku 1576 s výstavbou mohutného, již dlouho připravovaného opevnění, dokončeného o 12 let později. Pevnost zahrnující oba vrchy, se začala nazývat Paleo Frurio (Stará pevnost). Na druhé straně Kerkyry vyrostla během krátké doby další dominanta – Neo Frurio (Nová pevnost), na níž navazoval celý systém hradeb, opevnění a bašt, táhnoucí se podél města až k jižnímu konci Spianady. Uvnitř hradeb se město čile rozvíjelo, stavěly se měšťanské a obecní domy, mnoho kostelů a paláce. Také Francouzi a Angličané se zasloužili o rozvoj města výstavbou několika významných objektů, jako je Liston (arkádová promenáda), Palác sv. Jiří a Michala, palác Mon Repos, Ionská akademie a další.
0
